Nezávislá hra o samotě a její přínosy

Mít chvíli pro sebe a spoléhat se jen na vlastní invenci prospívá nejen dospělým, ale i malým dětem. Naučte se denní rituál, který povede k silné dětské osobnosti a výměně rolí.

 

Zpočátku se dítě vnímá jako součást matky, nechce být o samotě a za bdělosti se dožaduje pozornosti. Později, asi kolem 8. měsíce života, je ale schopno rozpoznat svou vlastní individualitu. Když je o samotě, stává se samo sobě kamarádem, se kterým si může hrát, rozvíjí svou fantazii, posiluje identitu a svůj charakter. Nehledě na to, že když se dítě zabaví samo, i rodiče mají chvíli pro sebe, mohou si vyřídit neodkladný telefon bez výčitek, vypít si kafe ještě teplé nebo, řekněme si to upřímně, dojít si v klidu na toaletu.

Nenechte se ale mýlit. Samostatná hra neznamená, že své malé batole strčíte do vedlejší místnosti na půl dne se slovy: „Tak, a teď si hraj.“ Jsou to chvíle, krátké či dlouhé v závislosti na věku, které s sebou přináší spoustu benefitů.

Hrací plocha pro vytvoření soukromého prostoruVlastní zábava

Bude-li se dítě umět zabavit samo, nebude se v budoucnu spoléhat jen na to, že ho stále budou bavit ostatní. Stane se tak sebevědomou a spokojenou osobností, která bude zvyklá jak na společnost i bytí o samotě.

Fantazie

Jakmile ustoupíte do pozadí, dítě bude závislé jen samo na sobě. Nechá se pohltit okamžikem a stvoří si na základě vaší hry nebo zcela samostatně vlastní svět a vy budete okouzleni krásou okamžiku.

Klid a soustředění

Hraní v kolektivu dětem přináší spoustu vjemů, situací, které je třeba řešit, a nových poznatků ohledně charakterů ostatních. Samostatné hraní je oproti tomu klidnější. Dítě je odkázáno na své pocity, na své vlastní vytvoření situace a ty vidí z obou perspektiv. Dokáže tak lépe porozumět emocím a způsobům, jak je sdělovat, protože si je takto natrénuje „nanečisto“.

Samostatnost pro budoucnost

Až dítě vyroste, nastane situace, kdy nebude moci stát po jeho boku. Řeč je o školce a škole. Často spoléháme na to, že díky školce se dítě naučí sociální interakci v kolektivu. Méně už ale myslíme na to, že než nastoupí do školky, měli bychom ho připravit na odloučení. Nejen dítě, ale vlastně také sebe. Tímto domácí tréninkem v podobě samostatné hry prokážeme dítěti dvojí službu – bude připraveno být samo a nebude z toho mít strach ani rozpaky.

Odpočatá máma, šťastná máma

Cílem není dát si nohy nahoru a mít klid. Je to ale jeden z bonusů, které s sebou samostatná hra přináší. Vaše role se během těchto chvil promění a z dítěte se stane pozorovatel. Uvidí, že i vy máte své aktivity, která vám přináší radost a jak víme, děti rády kopíruji to, co děláme my. Staneme se tam dobrým příkladem.

Vlastní odpočinková zónaJak na to

  • Nabídněte mu pár oblíbených hraček, připravte hrací plochu, čtecí koutek, skrýš z Bunkru a začněte si hrát společně. Třeba předčítejte příběh nebo přehrajte s panáčky pohádku. Jakmile dítě projeví zájem a ponoří se do svého světa, vzdalte se o pár kroků dál.
  • Maličkatým dětem dodává pocit bezpečí vaše přítomnost, proto buďte poblíž a pozorujte, co se bude dít. Kdyby vás pohledem hledalo, ujistěte ho klidným hlasem, že jste stále na dosah.
  • Přestalo si hrát, jakmile jste odešli? Vraťte se a chvíli si hrajte spolu. Na krátký okamžik se vraťte. Tyto časové úseky prodlužujte a pokusy o sólo hru opakujte denně, aby se staly denním rituálem.

 

Pro Bunkr napsala Šárka Kremzow, MA